aneb co jsme (ne)tušili, když jsme si přivezli malé vlče
Po odchodu našeho předchozího psa jsme věděli, že časem k nám opět vstoupí čtyřnohý parťák. Nechtěli jsme však hledat „náhradu“ – hledali jsme spřízněnou dušičku, která bude jiná, ale zapadne do našeho životního stylu. A tak k nám přišel Zuri.
Na „dušičky“ nás opustil náš předchozí pes "bloňďák". Byl to jedinečný parťák a věděli jsme, že stejnou cestu znovu jít nechceme. Cítili jsme, že až přijde čas, chceme jiného psa – podobnou povahu, ale jiné potřeby. Jsme aktivní, milujeme lesy, hory a ticho. Nevyhledáváme hromadné akce či soutěže, naopak – klid, prostor a blízkost. To všechno jsme chtěli i ve vztahu se psem.
Volba nakonec padla na plemeno Saarlosův vlčák. Hledali jsme informace přímo u chovatelů, psali jsme si s několika chovatelskými stanicemi, sledovali je na sítích. Nakonec jsme se osobně vypravili za chovkou MiRaJa do Vimperka, paní Jana má dlouholeté zkušenosti a zdravé chovné fenky i psy.
Jana nám ochotně věnovala spoustu času, rad a vzala nás na procházky s její smečkou. Když jsme odjížděli, věděli jsme, že když budeme ochotni se učit, tak vlče zvládneme. Shodou náhod měla zrovna březí fenu, která se nám moc líbila povahou a tak jsme věděli, že si od ní štěně vezmem.
Doma jsme začali připravovat prostředí. Jako psí fyzioterapeutka vím, že vhodná podlaha hraje významnou roli během vývoje psa – pořídili jsme vetbed podložky, aby štěně neklouzalo. K tomu samozřejmě běžná výbava: pelíšek, postroj, bezpečnostní pás do auta, měkké pamlsky, hračky na kousání, klec do bytu…
Do Vimperka je to čtyři hodiny cesty, proto jsme přespali poblíž a pro Zuriho si jeli hned ráno. Během první části cesty dvakrát zvracel, ale druhou polovinu už v klidu prospal. Strašili nás, že Saarlosi nesnáší cestování, Zuri cesty autem jen nemá rád.
Doma se rychle aklimatizoval. Možná proto, že byl poslední z vrhu – a neodcházel tak ze smečky jako první. Masíčko by nám málem snědl už při přípravě, zřejmě boj o jídlo se sourozenci zanechal stopy. Naštěstí rychle pochopil, že už nemusí spěchat – a že mu nic neuteče.
Čistotnost pro nás byla, a stále trochu je, jednou z výzev. Venku se Zuri nedokázal dostatečně uvolnit – děsily ho městské zvuky, projíždějící auta, cyklisté, rychlé koloběžky i lidé. Bál se vyjít ven, a když pes nechce jít, těžko se venku vyvenčí. Bylo to náročné a někdy i frustrující pro všechny zúčastněné. Pomohlo nám vyjet za město a projít se lesem, kde byl klid a Zuri se postupně začal cítit bezpečněji. Krůček po krůčku získává jistotu, odvahu a pomalu nabírá sebevědomí i ve městě.
Poměrně brzy jsme pochopili, že u Zuriho nefunguje spěch ani tlak. Proto jsme se přihlásili do kurzu Psí nebojsové u Markéty Rybářové (psinebojsove.cz). S její pomocí a našimi rostoucími kompetencemi se z našeho nejistého kluka pomalu stává zvídavý nebojsa.
Pracujeme také s konceptem psího enrichmentu – tedy obohacení života a prostředí, které podporuje přirozené chování psa. Velkou inspirací je pro nás Enrichment akademie (enrichment-akademie.cz). Zuri má možnost volby, čichací hry, interakce s různými povrchy i předměty.
Jako psí fyzioterapeutka využívám i Free Work a Smyslové pokoje – aktivity, které kombinují čichání, pomalý pohyb, klid a pozorování. Zuri si tuto zkušenost už dvakrát vyzkoušel a pokaždé mu pomohla získat více jistoty a sebedůvěry. Tyto aktivity si můžete vyzkoušet i s vaším pejskem při Dnu otevřených dveří.
Pro trénink přivolání navštěvujeme Anetu Vavrušovou a její pozitivní cvičák Psí škola Bahňáček (https://psi-skola-bahnacek.webnode.cz/). Je to kousek od nás a my se učíme, jak se Zurim pracovat.
A máme i velké štěstí: ve vedlejším městě bydlí majitelé šestiletého Saarlose, kteří se nám pravidelně věnují. Chodíme spolu jednou týdně na procházky, odpovídají na naše otázky a Zuri má díky jejich psovi přirozeného průvodce. Moc si tohoto přátelství a podpory vážíme.
A v neposlední řadě děkuji i svým klientkám, které nám se svými psími parťáky dělají společnost. Díky vám má Zuri možnost seznamovat se s dospělými psy a učit se správné psí i lidské etiketě.
Od začátku krmíme masem. Chovatelka doporučila BARF, protože vlčáci na něm prý lépe prospívají. Měli jsme z toho nejdřív obavy – hlavně kvůli správným poměrům minerálů a vitamínů – ale našli jsme si informace v knihách, ptali se kamarádů i prodejců. Zuri dnes dostává namleté vyvážené směsi, které doplňujeme přípravkem Balancer od Dromy. Teď, když začíná přezubovat, přidáváme i kloubní výživu od firmy Altervet určenou pro štěňata. Doplňky stravy firmy Altervet nabízím i ve svém prodeji – zakoupit je můžete osobně na provozovně.
Náš život se nám samozřejmě změnil. Všechno má svůj určený čas – procházky, venčení, výchova, výcvik, spaní i obyčejné hraní. Po sehraných letech přišel obrat a mnoho nového, je to velmi jiná, ale naplňující cesta.
Pozitivně mě překvapilo, jak rychle se Zuri učí a mění jak fyzicky, tak i psychicky. Negativně? Asi frustrace z toho, že lidé často nerozumí psům, kteří potřebují odstup. A že ne všichni chápou, že štěně není atraktivní selfie mazlík.
Pokud uvažujete o štěněti, doporučuji:
✅ Ujasněte si, jaký jste typ člověka.
✅ Vyberte si plemeno, které se k vám opravdu hodí.
✅ Počítejte s tím, že bude víc otázek než odpovědí – a že se budete hodně učit.
Pokud vás láká Saarlos:
✅ Mějte anebo zařiďte svému Saarloskovi vyrovnaného psího parťáka, který mu pomůže zorientovat se v našem lidském světě.
Držte nám palce, ať se ze Zuriho stane sebevědomý a spokojený parťák do života. Jsme teprve na začátku, ale věříme, že s trpělivostí, pochopením a podporou našich kamarádů to společně zvládneme.
